Věděli jste, že Nordic Walking může být někdy hodně adrenalinový zážitek? Jako instruktorky zažíváme různé typy akcí, ale velkou výzvou jsou vždy skupinové výšlapy či firemní akce.

Skupinové akce s sebou přináší spoustu výzev, výhod i nevýhod, rizik, šancí a třeba i zklamání. Je to samozřejmě vždy o lidech, jejich přístupu, nadhledu, sebevědomí. A práce instruktora je mnohdy nelehká v tom, že sejde-li se zcela nesourodá parta (věkem, fyzickou kondicí, náladou, povahou), měl by udržet pohodovou náladu, podávat informace postupně a s lehkostí a ještě se v terénu neztratit :). Pak je šance, že po chvíli stojí před "týmem", který si společný čas užije. 

Léta praxe nám všem dávají nezaplatitelné zkušenosti a je jen na nás, jak s nimi naložíme a co si z nich odneseme :).

Pro zajímavost jsme sepsaly pár zážitků z akcí, kde jsme působily jako instruktorky.

Agresivní včely

V roce 2016 si nás společnost objednala na svůj teambuilding na jižní Moravu mezi vinice. Jednalo se o vedoucí jednotlivých oddělení velké firmy (cca 15ti členná skupina), většina muži. Akce probíhala v dobré náladě, a protože v týmu byli i běžci, tak od základů Nordic Walking, se plynule přešlo v běh s holemi a jeho přínosy. Probíhaly i odbornější diskuze z fyzioterapeutické praxe na různá témata. Čas nás tlačil, neboť t.č.probíhal v TV důležitý hokejový zápas. V poslední zatáčce jsme ale viděli, že na nás první a rychlejší část skupiny něco pokřikuje a mává. A v zápětí jsme to pochopili všichni. Kde se vzal tu se vzal, by tu roj podrážděných včel. Málokdo z nás unikl bez žihladla. A tak, v některých případech, došlo i na antihistaminika a na hokej se malinko pozapomnělo. Leč na závěrečný strečink a rozloučení přišli všichni. Vše dobře dopadlo, až na pár opuchlých míst. Věříme, že na tento zážitek budou všichni ještě dlouho vzpomínat a to i v dobrém :).

"Franta, Franta", "Petra, Petra"!

Na akcích je nutností být jako instruktor zcela připraven. Na vše. Mít varianty tras i zábavy, příhlížet nejen na počasí. Tehdy to byla víkendová akce, kde byla rozmanitá skupina. Večerní program bývá zčásti naplánován, z části je vždy o improvizaci. A o té to tehdy opravdu nakonec bylo. Zábava se rozjela zcela jiným směrem a nálada byla báječná. Vévodily hry z dětských let, kdy všichni lovili z paměti, cože jsme to jako děti hráli za slovní fotbaly, říkačky, pokračování vět, posílali si prstýnky v dlaních atd. Tento večer hodnotíme jako jeden z nejvydařenejších za ty roky, co jezdíme s lidmi. A to byl prosím pěkně zcela zimprovizován (ač připraven) :)

Ztraceny v lese

Víkendové akce bývají velmi příjemným časem, neboť jde o volné dny, kdy si klienti chtějí psychicky odpočinout a většinou i fyzicky unavit :). O to více empatie je třeba instruktorům, co si který účastník žádá a jaká je nálada ve skupině. Tehdy šlo o druhý den. Nejdelší výlet, který končí v odpoledních hodinách. 3 účastnice chtěly jít delší trasu, ale pak se rozhodly, že půjdou samy dřív zpět. Jak se po cestě zapovídaly, tak si ani nevšimly, že ztratily značku a zjistily, že neví, kde jsou. Začlo se smrákat, všichni již byli v cíli a ztraceným v lese docházela baterka v telefonu. Civilizaci nevidět. Nebudeme to dál napínat. Po několika telefonátech a zklidnění mírné paniky se nám podařilo navést je na správnou cestu a dojet pro ně autem. Výborná večeře nakonec vše spravila a mírný šrám na duši budiž k dobru a pousmání :)

Medvědi nevědí...

Pro tento zážitek nemusíme sahat do minulosti. Na letošním jarním výšlapu jsme se v bukovém lese začali bavit o stromech a případné čerpání energie z nich (např.objímáním). Toto nevinné téma se ovšem rychle změnilo v dětskou hru na Medvědy. Málokdo z nás znal přesná pravidla, ale ty se vysvětlily jednou větou. Až se zavolá "Medvědi", musi každý skočit na nějaký strom a kdo první spadne, toho sežral medvěd. Tomu jsme se samozřejmě zasmáli a hned jsme komentovali, že to není hra na dlouho...opak je však pravdou...děti prý vydrží na stromech na stromech neskutečně dlouho! No a to bychom nebyly my dvě, kdybychom to hned nešly zkusit. A tak jsme jako prvni rozesmály všechny účastníky a sebe navzájem a o to krásnější bylo, když o chvíli později už nezůstal nikdo, kdo by se nesnažil utéct před medvědem. Na tento zážitek jsme si během dne ještě několikrát vzpomněli :)

O tom, že společná aktivita (nejlépe fyzická) podobně naladěných lidí, dobíjí baterky není třeba psát. Zároveň však i ruší bariéry, které můžeme v běžném životě mít. Na akcích zažíváme kde co....dělení se o svačiny (zapomněl-li si někdo svoji) bereme jako standard, ale stane se třeba, že si muž půjčí nabízenou mikinu od cizí ženy, neb si zapomněl vlastní bundu :). Společně řešíme, která aplikace na ušlé kilometry je přesnější (ano, romantika jde stranou). Ale aby nedocházelo k omylu. Není třeba se smát vždy, pokud to člověk tak necítí. Nemusí mluvit, nechce-li. Dobrá akce se pozná podle toho, že se lidé rádi vrací. A to je našim přáním.

Moc se těšíme na setkání s Vámi, i s Tebou, i s Vaší skupinou, rádi přijedeme i do Vaší firmy

Vaše instruktorky Daniela a Lucie