Zážitky a omyly, které nás posouvají dál...
Věděli jste, že Nordic Walking může být někdy hodně adrenalinový zážitek? Jako instruktorky zažíváme různé typy akcí, ale velkou výzvou jsou vždy skupinové výšlapy či firemní akce.
Skupinové akce s sebou přináší spoustu výzev, výhod i nevýhod, rizik, šancí a třeba i zklamání. Je to samozřejmě vždy o lidech, jejich přístupu, nadhledu, sebevědomí. A práce instruktora je mnohdy nelehká v tom, že sejde-li se zcela nesourodá parta (věkem, fyzickou kondicí, náladou, povahou), měl by udržet pohodovou náladu, podávat informace postupně a s lehkostí a ještě se v terénu neztratit :). Pak je šance, že po chvíli stojí před "týmem", který si společný čas užije.
Léta praxe nám všem dávají nezaplatitelné zkušenosti a je jen na nás, jak s nimi naložíme a co si z nich odneseme :).
Pro zajímavost jsme sepsaly pár zážitků z akcí, kde jsme působily jako instruktorky.
Agresivní včely
V roce 2016 si nás společnost objednala na svůj teambuilding na jižní Moravu mezi vinice. Jednalo se o vedoucí jednotlivých oddělení velké firmy (cca 15ti členná skupina), většina muži. Akce probíhala v dobré náladě, a protože v týmu byli i běžci, tak od základů Nordic Walking, se plynule přešlo v běh s holemi a jeho přínosy. Probíhaly i odbornější diskuze z fyzioterapeutické praxe na různá témata. Čas nás tlačil, neboť t.č.probíhal v TV důležitý hokejový zápas. V poslední zatáčce jsme ale viděli, že na nás první a rychlejší část skupiny něco pokřikuje a mává. A v zápětí jsme to pochopili všichni. Kde se vzal tu se vzal, by tu roj podrážděných včel. Málokdo z nás unikl bez žihladla. A tak, v některých případech, došlo i na antihistaminika a na hokej se malinko pozapomnělo. Leč na závěrečný strečink a rozloučení přišli všichni. Vše dobře dopadlo, až na pár opuchlých míst. Věříme, že na tento zážitek budou všichni ještě dlouho vzpomínat a to i v dobrém :).
"Franta, Franta", "Petra, Petra"!
Na akcích je nutností být jako instruktor zcela připraven. Na vše. Mít varianty tras i zábavy, příhlížet nejen na počasí. Tehdy to byla víkendová akce, kde byla rozmanitá skupina. Večerní program bývá zčásti naplánován, z části je vždy o improvizaci. A o té to tehdy opravdu nakonec bylo. Zábava se rozjela zcela jiným směrem a nálada byla báječná. Vévodily hry z dětských let, kdy všichni lovili z paměti, cože jsme to jako děti hráli za slovní fotbaly, říkačky, pokračování vět, posílali si prstýnky v dlaních atd. Tento večer hodnotíme jako jeden z nejvydařenejších za ty roky, co jezdíme s lidmi. A to byl prosím pěkně zcela zimprovizován (ač připraven) :)
Ztraceny v lese
Víkendové akce bývají velmi příjemným časem, neboť jde o volné dny, kdy si klienti chtějí psychicky odpočinout a většinou i fyzicky unavit :). O to více empatie je třeba instruktorům, co si který účastník žádá a jaká je nálada ve skupině. Tehdy šlo o druhý den. Nejdelší výlet, který končí v odpoledních hodinách. 3 účastnice chtěly jít delší trasu, ale pak se rozhodly, že půjdou samy dřív zpět. Jak se po cestě zapovídaly, tak si ani nevšimly, že ztratily značku a zjistily, že neví, kde jsou. Začlo se smrákat, všichni již byli v cíli a ztraceným v lese docházela baterka v telefonu. Civilizaci nevidět. Nebudeme to dál napínat. Po několika telefonátech a zklidnění mírné paniky se nám podařilo navést je na správnou cestu a dojet pro ně autem. Výborná večeře nakonec vše spravila a mírný šrám na duši budiž k dobru a pousmání :)
Medvědi nevědí...
Pro tento zážitek nemusíme sahat do minulosti. Na letošním jarním výšlapu jsme se v bukovém lese začali bavit o stromech a případné čerpání energie z nich (např.objímáním). Toto nevinné téma se ovšem rychle změnilo v dětskou hru na Medvědy. Málokdo z nás znal přesná pravidla, ale ty se vysvětlily jednou větou. Až se zavolá "Medvědi", musi každý skočit na nějaký strom a kdo první spadne, toho sežral medvěd. Tomu jsme se samozřejmě zasmáli a hned jsme komentovali, že to není hra na dlouho...opak je však pravdou...děti prý vydrží na stromech na stromech neskutečně dlouho! No a to bychom nebyly my dvě, kdybychom to hned nešly zkusit. A tak jsme jako prvni rozesmály všechny účastníky a sebe navzájem a o to krásnější bylo, když o chvíli později už nezůstal nikdo, kdo by se nesnažil utéct před medvědem. Na tento zážitek jsme si během dne ještě několikrát vzpomněli :)
O tom, že společná aktivita (nejlépe fyzická) podobně naladěných lidí, dobíjí baterky není třeba psát. Zároveň však i ruší bariéry, které můžeme v běžném životě mít. Na akcích zažíváme kde co....dělení se o svačiny (zapomněl-li si někdo svoji) bereme jako standard, ale stane se třeba, že si muž půjčí nabízenou mikinu od cizí ženy, neb si zapomněl vlastní bundu :). Společně řešíme, která aplikace na ušlé kilometry je přesnější (ano, romantika jde stranou). Ale aby nedocházelo k omylu. Není třeba se smát vždy, pokud to člověk tak necítí. Nemusí mluvit, nechce-li. Dobrá akce se pozná podle toho, že se lidé rádi vrací. A to je našim přáním.
Moc se těšíme na setkání s Vámi, i s Tebou, i s Vaší skupinou, rádi přijedeme i do Vaší firmy
Vaše instruktorky Daniela a Lucie