O instruktorování vážně i nevážně
K sepsání těchto řádků nás vedla společná diskuze nad zažitými situacemi při výšlapech, kurzech, víkendech nebo i firemních školení. Skupinové akce s sebou přináší spoustu výzev, výhod i nevýhod, rizik, šancí a třeba i zklamání. Nebudeme se tu kasat, že Nordic Walking s námi je zábava a jedině s hůlkami to je ono, necháme to když tak na jiný článek:o)
Je to samozřejmě vždy o lidech, jejich přístupu, nadhledu, sebevědomí. A práce instruktora je mnohdy nelehká v tom, že sejde-li se zcela nesourodá parta (věkem, fyzickou kondicí, náladou, povahou), měl by udržet pohodovou náladu, podávat informace postupně a s lehkostí a ještě se v terénu neztratit :o). Pak je šance, že po chvíli stojí před "týmem", který si společný čas užije.
Léta praxe nám všem dávají nezaplatitelné zkušenosti a je jen na nás, jak s nimi naložíme.
Zde uvedeme pár příkladů z akcí, kde jsme působily jako instruktorky.
Agresivní včely
V roce 2016 si nás společnost objednala na svůj teambuilding na jižní Moravu. Jednalo se vedoucí oddělení velké firmy cca 15ti členná skupina, většina muži. Akce probíhala v dobré náladě, a protože v týmu byli i běžci, tak od základů Nordic Walking, se plynule přešlo v běh s holemi a jeho přínos. Probíhaly i odbornější diskuze z fyzioterapeutické praxe na různá témata. Čas nás postupně tlačil, neboť t.č.probíhal v TV důležitý hokejový zápas. V závěru společné vycházky nás však potkalo hejno agresivních včel a málokdo z nás byl žihladla ušetřen. Na hokej se malinko pozapomnělo, v některých případech se začala hledat antihistaminika, leč na závěrečný strečink a rozloučení přišli všichni. Vše dobře dopadlo, až na pár opuchlých míst. Věřím, že na tento zážitek budou všichni ještě dlouho vzpomínat :o)
Ztracený v lese
Víkendové akce bývají velmi příjemným časem, neboť jde o volné dny, kdy si klienti chtějí psychicky odpočinout a většinou i fyzicky unavit:o) O to více empatie je třeba instruktorům, co si který účastník žádá a jaká je nálada ve skupině. Tehdy šlo o druhý den. Nejdelší výlet, který končí v odpoledních hodinách. 3 účastnice se opozdily a ztratily značku. Začlo se smrákat, všichni již byli v cíli, ztraceným v lese docházela baterka v telefonu. Civilizaci nevidět. Nebudu to dál napínat. Po několika telefonátech a zklidnění mírné paniky se nám podařilo navést je na správnou cestu a dojet pro ně autem. Výborná večeře nakonec vše spravila a mírný šrám na duši budiž k dobru a pousmání:o)
"Franta, Franta", "Lucie, Lucie!
Na akcích je nutností být jako instruktor zcela připraven. Na vše. Mít varianty tras i zábavy, příhlížet nejen na počasí. Tehdy to byla víkendová akce, kde byla rozmanitá skupina. Večerní program je vždy zčásti naplánován, z části je vždy o improvizaci. A o té to tehdy opravdu nakonec bylo. Zábava se rozjela zcela jiným směrem a nálada byla báječná. Vévodily hry z dětských let, kdy všichni lovili z paměti, cože jsme to jako děti hráli za slovní fotbaly, říkačky, pokračování vět, posílali si prstýnky v dlaních atd. Tento večer hodnotím jako jeden z nejvydařenejších za ty roky, co jezdím s lidmi. A to byl prosím pěkně zcela zimprovizován (ač připraven):o)
O tom, že společná aktivita (nejlépe fyzická) podobně naladěných lidí, dobíjí baterky není třeba psát. Zároveň i ruší bariéry, které můžeme v běžném životě mít. Muž si půjčí nabízený svršek od cizí ženy, neb si zapomněl vlastní bundu, dělení se o svačiny (zapomněl-li si někdo svoji) beru jako standard, společně řešíme, která aplikace na ušlé kilometry je přesnější (ano, romantika jde stranou). Ale aby nedocházelo k omylu. Není třeba se smát vždy, pokud to člověk tak necítí. Nemusí mluvit, nechce-li. Dobrá akce se pozná podle toho, že se lidé rádi vrací. A to je našim přáním.
Moc se těšíme na setkání s Vámi, i s Tebou, rádi přijedeme i do Vaší firmy
Daniela a Lucie